Zaměstnanec pod kontrolou nebo takový, co pracuje?

Známá pracovala pro firmu, kde byla hlavní metou, alfou i omegou KONTROLA toho, co zaměstnanec dělá, kde se právě vyskytuje. Pomocí čipové karty byli sledováni a šéf věděl i to, že strávili na WC pět minut, tj. 3 minuty nad průměrný čas. Taktéž věděl, že neprobíhá aktivita, tj. pohyb myší nebo na klávesnici, a je nutné vyrazit na obhlídku, zda-li se dotyčný či dotyčná nefláká…

Po několika týdnech z toho byla natolik lidově řečeno „na bednu“, že nebyla schopná dělat nic, protože se neustále hlídala, jestli něco nedělá špatně nebo mimo stanovený čas a nakonec podala výpověď.

V dnešním článku na iDNES se píše, že firmy nemají rády homeoffice nebo-li hezky po česku práci doma, protože se domnívají, že doma nemůže zaměstnanec/zaměstnankyně odvádět adekvátní pracovní výkony srovnatelné s kanceláří a není pod kontrolou (a jak vidno z příkladu výše, někteří šéfové řídit jinak než "pod kontrolou" neumí). Ale mé zkušenosti říkají pravý opak nutné kontroly. Doma jsem toho udělala vždycky o mnoho více a za mnohem kratší čas než v kanceláři, protože jsem neměla jakékoli rozptýlení či vyrušení ať již v podobě různých návštěv, dotazů, telefonátů či svolaných ad hoc setkání..., a mohla se věnovat právě jen tomu konkrétnímu úkolu. Úkolu, který šel velice dobře zkontrolovat, zda byl vykonán tak, jak měl.

Jenže o to povětšinou nejde. Některé zaměstnání jednoduše práci doma neumožňuje a v některých firmách jde o dělání dojmu, že se pracuje.

Jak takový dojem vypadá a kam až takové předstírání práce a zaneprázdněnosti může zajít? To popsala před několika lety v knize Bonjour Paresse Corinne Maierová (v češtině Buď pozdravena, lenosti, 2005). Tuhle lidovou Bibli flákačů by si měl přečíst každý šéf, který brojí proti práci doma, třeba by pak proti efektivní práci doma nic neměl. Ono sedět od nevidím do nevidím v prosklené kancelářské budově v boxu za počítačem s telefonním sluchátkem u ucha ještě vždycky neznamená efektivitu a to, že dotyčný či dotyčná pracuje. Jen je snáze zkontrolovatelný. U práce doma je nutná sebekázeň zaměstnance. Ale hlavně to vyžaduje efektivní myšlení u šéfa, který úkoly a práci umí zadat tak, aby firmě ušetřil za pracovní místo, které si zaměstnanec zbuduje na vlastní náklady  a pracuje za vlastní režii doma, a ještě motivuje zaměstnance tímto "benefitem" tak, že odvede mnohem lepší práci než jakou by odvedl v předražené skleněné krychli se supermoderním vybavením...